A otisk prstu na kapotě, máte? Aneb jak dobrovolně odevzdat klíčky od svého soukromí…

Intimita a soukromí se staly věcmi veřejnými. Viděli jsme ledasco. Včetně originálních otisků vagín, které si ženy nechávají vyrobit. Ale něco tak intimního a osobního, jako je otisk prstu na kapotě nového Porsche Carrera 911, tak nad tím nám zůstává stát i rozum…

Poslechněte si tento audiočlánek:

podcast si můžete přehrát také na své oblíbené podcastové službě

Apple podcast

Spotify

Google podcast

Nebudu zde spřádat žádné konspirační teorie. Uvedu vám praktické příklady, jak nám pokročilé technologie a pokrok berou soukromí, lidskost, klid a čas. Na vás je, jak s tím naložíte nebo informace přijmete. Samozřejmě vítám i komentáře. Ale pište, až si článek přečtete celý…

Když už musíme moderní technologie používat, jde se bránit jejich zneužívání.

Vymanit se z vlivu moderních technologií prostě nejde. Bohužel, ani na pustém ostrově, kde vám nad hlavami budou kroužit tisíce satelitů a vědecký výzkum se může promítnout i do počasí. S ohledem na naše zdraví však můžeme udělat některé drobné kroky, které nám velmi prospějí – např. vypínat mobil (nebo ho aspoň ztišit) a nezvedat ho pokaždé, když někdo volá nebo přijde zpráva. Získáme tak spoustu času, po který se můžeme věnovat své práci či zábavě a nebýt rušeni. Udržet si pozornost, netříštit energii a zůstat konzistentní. Není smyslem být k zastižení 24 hodin denně. Můžeme vypínat wifi sítě na noc i přes den. Vypínat elektrické spotřebiče. Odstranit ze sféry vlivu všechno, co nás ruší, bere nám pozornost, vnitřní pohodu a klid.

Rozdělují nás sociální sítě?

Dokonce nemusíme ani být na sociálních sítích. Místo, aby tyto sítě lidi spojovaly, vypadá to, že je rozdělují. Pro různorodost názorů. Ale to je jen naše mýlka. Nerozdělují nás tyto sítě. Dopustili jsme to my, lidé. Rozdělujeme se sami. Nejsme ochotni připouštět, že věci mohou být jinak, jenom nemáme správné informace. Nejsme ochotni respektovat druhé. Schováváme se za sociální sítě, častokrát v anonymních účtech a křičíme na druhé v komentářích slova, která bychom na ulici asi těžko vyslovili.

A pokročilé technologie nám to usnadňují a hodně tomu pomáhají. Protože není jejich smyslem fungování umožnit nám žít v harmonii, ale v neustálém strachu, že něco nestihneme. Že nám utečou videa a zprávy, živá vysílání. Že neodpovíme přátelům hned a něco promeškáme. My sami jsme se dobrovolně a z pohodlnosti, možná i z nudy, stali otroky internetu a sociálních sítí. My sami jsme dopustili, že nás tento svět nutí zrychlovat. Necháváme si krást pozornost a svůj čas marketingem – o tom jsem již mluvil v článku „Co je to „zdarma“ a jak to funguje v marketingu? Aneb není všechno zdarma zlatem, co se třpytí…“.

Ale co budeme dělat, když odložíme mobily?

Tak schválně. Co byste dělali, kdyby ze dne na den vypnuli internet? Máte nějaké plány, co byste rádi? Třeba se budeme konečně věnovat sami sobě a jeden druhému. Bude čas na zábavu, důležité věci, koníčky, rodiny. Možná konečně po nekonečných týdnech povečeříte jako rodina u jednoho stolu ve stejný čas a zjistíte, jak ten druhej, se kterým tam bydlíte, vypadá.

Více než 25 let se pohybuji v online světě. Pokud jsme před deseti lety prohlašovali, že jde všechno strašně rychle dopředu, poslední roky jsou násobně rychlejší.

Nemluvím teď jen o technologiích. Mluvím o neskutečném kalupu života, který nám všem protéká mezi prsty a nejsme schopni ho uchopit, protože se na nás ze všech stran řítí samý MUS. Musím udělat tohle, MUSím stihnout tamto. A víte co? Ne, nemusíte. Nemusíte stíhat všechno. Musíte jenom umřít a to se v dnešním přetechnologizovaném světě ještě říká „kdo ví jestli…“.

Pomáhají nám ještě stále technologie nebo jsme se už nechali chytit do pasti?

Jsme v soukolí, které nás pomalu mele a drtí. Strachy, které dříve vůbec neexistovaly jsou dnes na běžném pořádku. Věda pojmenovává věci tisíci odbornými názvy, příznaky a nemocemi, které vlastně vůbec nepotřebujete znát. Ale zní to tak odborně, že to lidi děsí. Na každej jinak voňavej prd pro nás mají nějakej zaručeně fungující prášek.

Informační věk dává obrovskou příležitost prodávat ustrašeným zákazníkům pilulky, vakcíny… aby mohli rychle překonávat bolest a ulevili svému strachu. Nebo aby mohli dělat věci, které by jinak nedělali a mohli cestovat tam, kam by se normálně ani nevydali. Takové ty omamné drogy na ulehčení mysli, aby byl svět pro nás snesitelnější.

Reklamy na internetu umí zacílit přesně na naše nálady, chování, myšlení. Není se čemu divit.

Vystavili jsme své soukromí do online světa.

Můžeme si za to sami. Obchodní společnosti pouze využívají svých technologií, marketingu a umělé inteligence, která toho o nás ví víc, než víme my sami. A dnes a denně ji přikrmujeme novými informacemi o nás. Kde jsme byli, co jsme jedli, s kým si povídáme, kam voláme, co řešíme, kde nakupujeme, co a kolik. Komentujeme příspěvky a vyjadřujeme do online prostoru své názory.

A tak se AI z toho všeho učí. A jde jí to náramně. Jsem přesvědčen, že pokud jste na Facebooku strávili byť jen několik hodin svého času, procházením příspěvků, přidáváním si přátel, komentováním, lajkováním a pár příspěvky vlastními jste vytvořili solidní základ toho, aby si vás mohl tento automatický systém pěkně zaškatulkovat do svých parametrů a tabulek. Aby mohl převést vaše charakteristické rysy osobnosti a chování do svých nul a jedniček, které obratem budou použity proti vám ve jménu lásky k vám a cílení reklam, příspěvků a jiných žroutů vaší pozornostia času.

Nenechte se mýlit tím, že když na sociálních sítích nejste, vyhnete sběru dat o vás.

Vaši přátelé, novináři a reportéři, autoři videí, fotografií a textů se o to spolehlivě postarají. Kamkoliv jdete jsou tisíce fotoaparátů a kamer. Z mého úhlu pohledu cedulky na obchodech typu „tento prostor je monitorován a sledován kamerových systémem“ je jen prostý výsměch lidské hlouposti a omezenosti. Je to cedulka úřední, za níž stojí zbytečná hromada papírů a starosti majitele obchodu.

V obchodě vás i bez těch nainstalovaných kamer práská váš mobil, mobilní telefony dalších zákazníků, vidí tam kamery ze satelitů. Odposlouchávat se dá mobilními technologiemi a čímkoliv bezdrátovým i drátovým kompletně všechno. Existují technologie, o kterých nemáme ani ponětí a vůbec si nedělám iluze o nějakém soukromí, které vlastně už několik let vůbec neexistuje.

E-shop pro dálniční známky rozhodně nebyl jen o naivním e-shopu. Jsou prostě informace, které se k lidem dostávat nemají. Na druhou stranu – ikdyž se dostávají, je nám to houfně úplně jedno. Jsme směrovaní tam, kde nás chtějí mít. Řídit stát, bezpečnostní složky, všechno to skloubit, to je marketing z říše fantazie. Odvádění pozornosti, udržení lidí ve starostech, zaměstnat je nesmysly, aby neměli čas nad věcmi přemýšlet. Ale zase nechat nám dostatek času na zábavu a dát nám pocit, že můžeme aspoň něco změnit.

A jen tak mimochodem, mě se ta zakázka předražená nezdála. Pokud totiž programátoři při průměrné odměně na něčem v tom víkendovém počtu makali dva dny, pak to je dárek tak za 80-100 milionů. A zdaleka to neumí to, co by měl tak pokročilý systém pro sledování umět…

Jen tak mimochodem – hráli jste někdy hru Pókemon? Představte si, že jste tvůrce hry. A potřebujete sledovat někoho, kdo vůbec nemá mobil, ale chcete znát každý jeho krok. Víte jen, že dotyčný ve 12:43 hodin vystoupí z autobusové linky 12 na konrétní stanici. A tak do místa pohybu dané osoby dáte nějakého vzácného pokémona. A Pikaču vám najednou díky kamerám mobilů hráčů poskytne obraz dané osoby a vůbec k tomu nepotřebujete satelitní snímky nebo kamerový systém z města. I toto je technicky možné. Je to zneužitelné?

Dopad můžeme pouze zmírnit, ale bránit se je pošetilé a příliš lidské.

Rozpoznávání obličejů je standardem již několik let. Jste-li někde na nějakém snímku zachyceni, jste v on-line světě. Netroufám si tvrdit, nakolik oddělená data má např. Facebook a Google. Ale jelikož Google i Facebook provozují své tzv. roboty, které skenují internetový prostor, mají o vás nasbíráno tolik dat, že to vydá na několikadílné romány.

Poznámka: zmínil jsem dva nejznámější internetové giganty jen pro vaši představu. Robotů však existuje celá řada. Nikdy nemůžeme s jistotou říct, kdo se kde napíchnul a jaká data sleduje, skenuje a uchovává.

Úřad pro ochranu osobních údajů a veškerá nařízení GDPR a rozhodnutí v rámci EU a jiných institucí tak vnímám pouze jako zástěrku k tomu, aby bylo vidět, že se aspoň někdo snaží vaše osobní data chránit. A ty, kteří to viditelně zneužijí, tak budou chtít pokutovat. Od těch velkých to asi nevyberou, takže činnost těchto úřadů budou živit zase jenom ti drobní jednotlivci a firmičky, kteří něco provedou z neznalosti – třeba omylem rozešlou e-mail všem, když si neprofiltrují svoji databázi. Nebo v rámci své lidskosti udělají nějakou jinou chybu proti těmto pravidlům, která pokročilá AI úspěšně ignoruje.

Dokud totiž bude umělá inteligence využívána pouze za účelem cílení reklamy, říkám si zaplať pán Bůh. Jenže jsem četl spoustu knih, viděl hodně dokumentů a filmů a lidstvo zažilo dost utrpení ve vlastních dějinách v situacích se snahami ovládnout svět, mít moc, vliv a peníze…

Tak teď trošku přitvrdíme a mrkneme se do praxe

Už díky signálu mobilního telefonu umí mobilní operátor určit vcelku přesné místo vaší polohy. Netroufám si tvrdit, jakým způsobem s těmito daty zacházejí a zda se někde ukládají. Nejsou to však jediná data, která přes ně tečou. Dalšími daty jsou vaše hovory. Nechci vůbec spřádat domněnky, zda někde někdo vaše hovory nahrává a analyzuje, ale klidně to můžete vyzkoušet. Takový rozhovor s kamarádem o tom, jak vyvíjíte jadernou kufříkovou bombu, pravděpodobně někde někoho nadzvedne ze židle, aby později nadzvedl mandle vám.

Neberte to ovšem jako nabádání k něčemu, co vám přidá adrenalin do krve. Chtěl jsem vám jen sdělit, že všechno co řeknete může být někdy použito proti vám. A to jste věděli, že i telefonní hovory se dají šifrovat tak, aby nikdo na trase nemohl vaše slova rozkódovat? Snadno rozkódovat…

Píšete SMSky? Tak ty se rozhodně ukládají. Dokonce si je můžete u některých operátorů vyžádat. Nebo to tak alespoň ještě v době nedávné bývalo. A když ne vy, tak zcela určitě z pověření nějakého vyšetřování je získá Policie. To, že se ukládají, tak dává další možnosti, viďte.

Stejně tak MMSky a kterákoliv jiná data protečou z vašeho mobilu přes mobilní sítě. Takže nezabezpečená a nekryptovaná přihlašování se k e-mailovým serverům, do firemní pošty, na webové stránky, do sociálních sítí, ukládání hesel v zařízeních. Všechno jsou to jen data. Vaše data. Vaše osobnost, váš život, vaše práce.

Dá se ukrást identita člověka?

Opravdu si myslíte, že je to jen sci-fi a z akčních filmů? Ale trošku vás to nahlodalo k zamyšlení, že? Dobrá, opusťme sféru akčních filmů, kde hlavní hrdinové jsou neskuteční machři na technologie schopni člověka odpravit, a spolu s vámi i všechny sousedy v ulici, aby mohli začít žít život někoho cizího.

Ukažme si to na příkladech, které dnes už zná stejně každý v Česku i na Slovensku – řeknu to jen dvěma slovy: Kamil Bartošek. No dobře, kdo neví, kdo to je, asi se mu rozsvítí, když mu řeknu, že je to Kazma. Myslím si, že vcelku obstojně oblbli mnoho lidí a společností tím, že se vydávali za někoho jiného. Jak snadné.

Je proti tomu obrana? Důvěřuj, ale prověřuj…

Je to podobné, jako když vejdete do prodejny s nářadím. Prodavač toho pravděpodobně ví o daném produktu víc, než víte vy. Může vám navykládat co chce a je jen na vás, jestli mu tyto informace uvěříte a zboží si pořídíte. Stejné je to s bezpečností na internetu. Když bude někdo, kdo toho umí a ví víc, než víte vy, prostě prověřujte.

Proč si lidé informace neprověřují? Protože nechtějí být za blbce.

Je snadnější a pohodlnější zapadnout v davu, než ze sebe udělat tydýta a zeptat se znovu, protože něčemu nerozumíte nebo to vidíte jinak. Ono by vás možná ostatní i ukamenovali, zatímco by si druhou rukou klepali na čelo, jakej jste kokot. No a přesně tomu se chcete vyvarovat. To jsou ale předsudky, že jo? A tak kupujete zbytečnosti a obklopujete se věcmi, které nepotřebujete. Sdružujete se do skupin s lidmi, kterým jste věřili s nimiž máte společné zájmy nebo se kterými je vám dobře.

A tak vyplňujete své údaje všude, kde to jen jde a zanecháváte tam své stopy.

Vyplňujete své údaje v on-line službách, které chcete vyzkoušet nebo možná budete potřebovat. A když zjistíte, že ji nepotřebujete nebo vám nevyhovuje, skočíte po další. Kdy jste se naposledy registrovali někde, co jste vyzkoušeli a zjistili, že to není pro vás to pravé ořechové a zase se poctivě odhlásili a svoji registraci nechali smazat? Vidíte?

Ta doba je takovej fičák, že ani my sami vůbec nestíháme registrovat, kde všude jsme nechali své osobní údaje. Tak jakejpak úřad na ochranu osobních údajů? To my jsme ti, kteří to cpou úplně všude. A pak se divíme, že nám chodí do pošty tuny nevyžádaných zpráv a ještě prskáme, kde ty informace o nás vzali…

Vyplňujete ankety?

Tak fááájn. Ankety jsou totiž tím nejsnadnějším sběračem kontaktů pro firmy, kterým svěřujeme své osobní údaje. Ideálně když se někde nově registrujeme a v rámci průzkumů a zlepšování služeb, ať již písemných, telefonických či elektronických, předáváme své citlivé údaje o svém životě, fungování, nakupování, zájmech, koníčcích, zálibách, rodině, dětech, příjmech, informace o zaměstnavateli (byť je to „jen“ údaj o počtu zaměstnanců) atd. Myslíte si, že tyto údaje budou použity? Si pište.

Člověk chce někam patřit. Být součástí. Mít své výhody.

A tak dobrovolně odevzdáváme své osobní údaje obchodníkům (a nejen super hyper márketům). To aby nám mohli vystavit naše slevové kartičky a mohli jsme si tak nasbírat vytoužené bodíky, které posléze vyměníme za plyšáka v hodnotě třiceti korun za své desetitisícové nákupy. A ještě jim tam necháme svoji adresu a údaje, co kupujeme, kdy, jak často. Údaje z nichž se dají odvozovat informace typu chystané oslavy, počet lidí v rodině, okruh zájmů, zdraví, chutě, nálady.

Ochotně v přihlášce zaškrtáváme svoji adresu, aby nám mohly chodit akční slevové letáky a kupóny, které nám budou brát pozornost a podvědomě podstrkovat chutě a vybízet k nákupům dalšího zboží, které buď nepotřebujeme nebo jsme vůbec neměli v plánu nakoupit.

Na kasách pak sedí dennodenním pípáním zblblí pokladní, které stejně brzy nahradí pokročilé technologie ve stylu Amazon Go. A vůbec všechny tyto technologie úplně odosobňují komunikaci a vztahy mezi lidmi.

Já miluju chodit do naší pekárny a popovídat si s lidmi. Nepotřebuju výběr z třiceti džusů ředěných vodou nebo v plastu zatavená kuřecí křehčená prsíčka napíchaná nějakým sajrajtem. Nepotřebuju si vybírat vakuované ovoce.

Příroda nám takové dary prostě nabízí. Můžeme si je pěstovat i doma. A když je nemáme na zahradě nebo na balkoně, tak je poblíž nějakej rozumnej zemědělec a pěstitel. Loupané pomeranče jsou asi tím obchodním ztvárněním pohádkových pečených holubů přímo do huby všem líným. Ale o pratikách marketingu se dozvíte v dalším z článků a budeme se všichni divit vlastní zabedněnosti 🙂

Chtěl jsem jenom říct, že až ten nákup pronesete pokladním systémem s vaší kartičkou… ale tak vždyť vy už víte – jsou další data do sbírky…

To, že se připojujete na lokální wifi sítě, to je další bezpečnostní problém.

Jakékoliv připojení někam je prostě problém. Ono se řekne, že spojení se serverem přes SSL je zabezpečené. Pravda. To je. Ale napřed vašemu prohlížeči DNS servery musí prozradit, kde ten server je a jakou má IP adresu. Než se k němu napojíte a zobrazíte si webovku. Je to bezpečné? No co myslíte? No jak kde.

Co neprozradí vaše zařízení, to prozradí váš router. A někdo vám prostě to spojení do internetu poskytnou musí, že… Ale tak zase, cesty k zabezpečení jsou, jenom prostě některé údaje jsou prostě věcí víc veřejnou. Respektive ne zcela veřejnou, ale zase tady je ten lidskej obrannej mechanismus v myšlení: „Kdo by mě chtěl kdy sledovat?“ nebo „Na mě není nic zajímavýho, k čemu by někomu byly tyhle data o mně?“

A o tom to je. Vůbec to nemusí být data směřující k vaší osobnosti. Jen k vaší osobě. K vašim bankovním účtům a transakcím. Možná jen k bankovní kartě. Třeba k datům pracovním, na kterých zrovna děláte…

Připojení na veřejné wi-fi sítě je průser

Asi největší bezpečnostní díra do vašeho mobilu, ve kterém samosebou máte naukládaná všechna hesla, appky i s hesly na sociální sítě, chatovací software i připojení k e-mailu, viďte? A pak tyto údaje jdete dobrovolně odevzdat přes restaurační otevřenou wifinu. Nebo ještě lépe přes hotelovou wi-fi, kde o vás navíc mají všechny osobní údaje potvrzené i v knize hostů, včetně občanky a adresy. Tý brďo.

Proč si myslíte, že výrobci software používají cloudová úložiště a produkty jako předplatné?

Je to tím, že tak mohou mít snadnější přístup k vašim datům a práci nebo kvůli tomu, aby vám práci usnadnili a odebrali starosti s aktualizacemi software? Je výhodnější ukádat data na cloud, tedy kamsi na servery firem, nebo je bezpečnější mít svá data na lokálním disku? Upřímně? Je to asi úplně jedno.

Kdo bude vaše data a vaši práci chtít zneužít nebo získat, má spoustu cest, jak k tomu přijít. Ať již jako dodavatel OS, antivirové ochrany, dodavatel aplikace, poskytovatel cloudu, poskytovatel webhostingu, poskytovatel internetu, servisní firma… Prostě těch cest je moc. Technologie nás pohltily a zvítězily. Vždy však existují cesty, jak se tomu bránit a nepodávat. Pro svůj pocit můžete nainstalovat firewall a antivirový program. Lepší je se obrátit na odborníky, třeba využít konzultací specialistů z firem, jako je třeba MENZO (rozhodně se podívejte na jejich „Blog o IT bezpečnosti“)

Tak pojďme dál, ať se to tu trochu hejbá.

V zájmu zlepšování kvality služeb a naší zparchantělé pohodlnosti jsme odevzdali svá soukromí a osobnosti do rukou korporací a umělé inteligence

A tak data jsou tím nejcennějším, co dnes mají pro to, aby nás mohli ovládat. A daří se jim to.

Ještě pořád si myslíte, že dnes existuje nějaké soukromí?

Jste-li připojeni na internet a používáte e-mail, pokud chtějí, vědí toho o vás mraky. Vůbec si nedělám iluze o šifrování dat a listovním tajemství. Používáte freemailové služby? Jsou to jen data, mávnete nad tím rukou. Tak dobře… Ale data jsou vždy zneužitelná. Google ani jiní giganti to asi dělat nebudou. Spíš jen zobchodují a vydělají na vás prostřednictvím cílení reklam, za které platí marketéři, aby vám přes tyto platformy nabízeli a následně i prodali své zboží.

Můžeme utéct? Ne.

Kryptujete e-maily?

E-mail už jsem zmiňoval. Jsou to opět jenom data putující internetem. Kdo z vás má e-maily kryptované? Neuvěříte, kolik technologických firem může narazit. V rámci svých výzkumů, vývojů opomíjejí firemní komunikaci. Opomíjejí vzdělanost svých zaměstnanců v této oblasti. Opomíjejí zabezpečení mnohých interních systémů. A když už mají systémy zabezpečené, objeví se na světě ten zatracenej lidskej faktor. Nejbezpečnější systémy světa lze obvykle prolomit díky lidskosti – člověk je tvor omylný a dopouštějící se chyb.

Messenger, Viber, Telegram, WhatApp a jiné messengery a komunikátory nám usnadňují a především zrychlují a zpohodlňují komunikaci

Hlasové přenosy mohou být jakkoliv kryptované a kódované. Jen dodavatel aplikace ví, jak appka funguje, kudy tečou data a jak s nimi nakládá. Jsou to pořád jenom data… Četli jste vůbec někdy licenční ujednání a souhlas s používáním těchto služeb? Pochybuji. Dobře, tak pokud četli, kdo jste jim rozuměl? A kdo jste je začal používat s odkliknutím všech smluvních podmínek jen proto, že je používají vaši přátelé? Instalace je otázka řádu vteřin. Hups a už si povídáte, posíláte obrázky a videjka, voláte a píšete. Ale co už, jsou to jen data…

Vzpomínáte, co jsem říkal o mobilních operátorech? Je to podobné, že?

Co umí rozpoznat AI?

Tak pokud jste na sociálních sítích typu Facebook, tak toho o vás tamní AI ví víc, než si sami o sobě vůbec kdy dokážete připustit. A umně toho využívá. Prozatím jenom k tomu, aby urvala vaši pozornost. Vzhledem k rostoucím průměrným minutám a hodinám na síti strávené se jí to daří na výbornou.

Věřím, že by i vaši charakteristiku a charakter dokázala popsat mnohem lépe, než si ji popíšete vy v sebekritickém slohu. Dnes už není problém rozpoznávat i v mluvené řeči obsah. Dokonce obsah evidovat ve vyhledávačích a používat pro hledání přes klíčová slova.

Nemusí být pravda všechno to, co vidíte nebo slyšíte…

Vývoj technologií je tak daleko, že i prezidenti na videu mohou říkat to, co jim napíše režisér – prostě si takovou postavu do videa vytvoříte jako pohyblivý od reálu k nerozpoznání 3d model s věrným hlasem. Nevěřte proto všemu co vidíte a slyšíte. Je to děsivé a netuším, kam to povede. Média a technologie mají obrovskou moc.

Tak jak jsme na tom?

Doba pokročila natolik, že automatizace a umělá inteligence umí rozpoznat vaše pocity a nálady. A zopakuji to, co jsem říkal na začátku: není smyslem marketingu, aby člověk žil v harmonii a vnitřním klidu. Smyslem marketingu je třást vám neustále půdou pod nohama. Dělat z vás „oslíčku otřes se“. Abyste mohli utrácet peníze při hledání cest, jak vypadnout z neustálých změn. Jak se zbavit stresu. Aby vám mohli nabídnout řešení na to, jak se zklidnit. Poskytnout řešení na jejich třes za vaše peníze. Rychle a snadno.

Tak tady máte pilulku. Vyberete si modrou nebo červenou?

Foto: film Matrix

Dodatek

Jak je to s tím otiskem prstu na kapotě Porsche? Z Porsche se mi do doby zveřejnění článku s odpovědí na moje otázky ohledně otisků a bezpečnosti neozvali. Článek je zde – CzechCrunch. Foto: Porsche

Foto: Porsche Porsche 911 – otisk prstu na kapotě